​

Cestou života

 

​

Znásilněná slova dětí
vznášejí se nitrem
bezbřehých hlav.
Cesty se kříží pod sny
nesmyslných písmen
v knize citů.
Z dlaně padá žiletka
a krev kape.

Občas tou cestou života
stojím na vysokém mostě.
Občas tou cestou života
stojím tam, cos stál i ty.

Potomci okřídlených vin
krouží nad hlavami
posedlých bláznů.
Cesty se kříží pod sny
nesplněných barev
v černobílém světě.
A krev dál kape
pod stůl…

​

 

 

 

 

 

TATÍNKOVY DĚTI  (nemají rády tatínka)

 

​

Utrácí city

prodává se na cestě

kde jezdí

bohaté kurvy

 

 

Postávám s ním uprostřed

krade asfalt

a já se modlím k Bohu

 

 

když Mastné vlasy

znásilněné blondýnky

co vypadá jako My

padaj ze slunce

 

 

Syrový úsměv tatínka

v kolech bílých aut

ho děsí

 

 

Poslouchám skřípot slz  

držím ho za ruku

Jsme mrtví

víc než se zdá

​

 

 

 

 

 

Usínání

 

​

Zas budou oči zaslepené
a budou oči zalepené
na ostnech usínání.
Pak budou oči bezmocné
a budou oči nemocné
jen strachem – do uspání.
 

Vždy bude šeptat v slepou noc
ten dětský pláč a slabý hlas
a to řvaní - řvaní - řvaní -

​

 

 

 

 

 

NE-ZA-PO-ME-NU

 

​

Nekonečná tíha děsu

ve mně bdí

a já spím

 

 

Zamlčená pravda noci

v úsecích mysli

probouzí se

 

                                             !

 

Potřeba utíkat z hlavy

násilím násilí

znásilní se

 

 

Memento chtíče přežít

svírá mé hrdlo

udusí|š| mě               

 

                                             ?

 

Nutkavé mlčení křiku

ve mně spí

a já bdím

​

​

​

​

​

​

Chci

 

 

Chci najít ztracenou slzu
v hloubkách nebeských.
Najít svou slzu
na vesmírném korábu.

.
.
.

Chci umřít v tom dešti
napravo od druhé hvězdy.
Za vodami severní země,
za hranicemi nicoty.

Chci umřít…

​

​

​

​